Oddělující krajiny

Jemná pozorování okrajů světa s minimalistickými pohyby jsou střídána ikonickými obrazy, jako je ledová socha srdce v jeho anatomickém tvaru. Filmařka, léta propracovávající svůj taktilní způsob nakládání s filmovým médiem, kombinuje přisvojovaný nalezený materiál s ručně zpracovávaným původním a přes obrazy plachetnic a postav v moři tematizuje izolovanost a vzdálenosti lidí i věcí.

Srdce, zavěšené nad zšeřelou ulicí, pomalu roztává a vypadá při tom, jako by ožilo a pulzovalo.