Legendy českého dokumentárního filmu

Téma: Legendy českého dokumentárního filmu

Tři podzimní večery budou v průběhu září a října v malém sále kina Dukla patřit významným tvůrcům české dokumentaristiky. 

Při příležitosti prvního středečního setkání se můžeme těšit na přední českou režisérku a scenáristku Drahomíru Vihanovou. O týden později nás přijede navštívit Helena Třeštíková. Host třetího večera je v jednání.

Rezervace na jednotlivé večery lze provádět pouze na profilu konkrétní události nebo na emailu cdf@c-d-f.czRezervace na události CDF nelze provádět přes rezervační systém Kina Dukla.

První večer s Drahomírou Vihanovou (středa 21. 9. od 20.00)

Drahomíra Vihanová roce 1965 absolvovala obory režie hraného filmu a střih na FAMU. Po studiích točila snímky pro Krátký film a pracovala jako asistentka režie na filmech Otakara Vávry (Romance pro křídlovku (1966), Třináctá komnata (1968)). Svůj první samostatný film Zabitá neděle dokončila v roce 1969, distribuční premiéry se však dočkal až roku 1990. V době normalizace jí bylo umožněno natáčet pouze dokumentární filmy. Záhy po sametové revoluci se stala členkou a následně i pedagožkou na katedře střihové skladby FAMU. A konečně se také mohla vrátit k režii hraných filmů (Pevnost (1994), Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000)).

Vihanová se ve své tvorbě zabývá především hluboce existenciálními tématy (Poslední z rodu (1977), Variace na téma „hledání tvaru" (1986), Za oknem... (1988), Proměny přítelkyně Evy (1990)). Do dějin československého filmu se zapsala hlavně díky svým poetickým krátkometrážním portrétům (Hledání (1979), Dukovany – Vroucí kotel (1987)).

Během večera stráveného ve společnosti této významné představitelky existenciálně laděné linie československé dokumentaristiky si promítneme ukázky z některých jejích snímků doplněné o autorčin vlastní komentář.
A samozřejmě bude prostor i pro otázky z publika.

 

Druhý večer s Helenou Třeštíkovou (středa 28. 9. od 19.30)

Helena Třeštíková absolvovala katedru dokumentární tvorby na FAMU v roce 1975, následně působila jako dramaturgyně v Krátkém filmu. Později se začala věnovat režii. Ve své tvorbě se postupně specializovala na unikátní časosběrnou metodu, pomocí které sleduje objekty svých filmů po dobu několika let. Celosvětově byla jedním z prvních dokumentaristů, kteří se této náročné metodě začali věnovat. Se svým manželem založila nadaci Člověk a čas podporující časosběrné dokumenty a filmy. Od roku 2002 vede realizační dílnu na FAMU. V roce 2007 se na krátkou dobu stala ministryní kultury ČR. 

Ve svých snímcích se obvykle zaměřuje na konkrétní jedince, zajímají ji zejména mezilidské vztahy a sociální problémy. Za své dokumenty obdržela mnohá ocenění, v roce 2007 převzala na mezinárodním festivalu v Seville cenu za nejlepší evropský dokument roku (Marcela). Do současné doby natočila více než padesát snímků (např. Manželské etudy (1987), René (2008), Katka (2009), Mallory (2015), Zkáza krásou (2015)).

Během večera zhlédneme ukázky z některých jejích filmů a společně se zamyslíme nad unikátní metodou, kterou v průběhu své kariéry vyvíjela a zdokonalovala.

 

Třetí večer s Karlem Vachkem (středa 12. 10. od 19.30)

Naši tři setkání s významnými dokumentaristy uzavře kontroverzní dokumentarista filosofického ražení Karel Vachek.

Na pražské FAMU studoval u Elmara Klose v letech 1958-63. Absolvoval filmem Moravská Hellas, tato polemická reportáž ze strážnických folkových slavností byla následně zakázána a veřejně uvedena až v roce 1968, kdy byla oceněna na MFF Karlovy Vary. Téhož roku jako režisér Krátkého filmu Praha natočil slavný dokument Spřízněni volbou, v němž zdokumentoval hlavní protagonisty Pražského jara během událostí kolem volby prezidenta ČSSR. S nástupem normalizace mu bylo zakázáno točit, musel odejít z Krátkého filmu a živil se jako dělník. V roce 1979 nakonec společně s rodinou emigroval do Spojených států. Po pěti letech se kvůli zdravotnímu stavu své manželky vrátil, aby opět pracoval v dělnických profesích. Po roce 1989 se vrátil k dokumentaristice. Od roku 2002 je vedoucím Katedry dokumentární tvorby FAMU.

Svou polistopadovou kariéru odstartoval rozsáhlou filmovou tetralogií Malý kapitalista, jež svérázným způsobem mapovala českou společnost 90. let a přelomu století. Z novějších snímků jmenujme např. Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho prázdnin pana Hulota aneb vznik a zánik Československa (1918–1992) (2006) či Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid (2011).

V současné době pracuje na novém a jak sám říká "určitě posledním" filmu s názvem Komunismus. Během našeho říjnového setkání zjistíme, z jakého konceptu snímek vychází a okusíme i několik čerstvých ukázek. A mimo to se také této ikony českého dokumentárního filmu, která svý přístupem poznamenala několik generací v současnosti tvořících dokumentaristů (např. Jan Gogola ml.Vít JanečekFilip RemundaVít KlusákErika Hníková a další), zeptáme, které ze svých studentů považuje za nejvýraznější autorské osobnosti.

Filmy podle abecedy
...ABCČDĎEFGHCHIÍJKLMNOPRŘSŠTUÚVWYZŽ

Realizováno za podpory:                                                                                                                                 
                                  

 

 Dále spolupracujeme s: