Kde chybí Bůh

Prázdný sklad na okraji Paříže se pod vedením režiséra Mehrana Tamadona mění ve vězeňskou celu. Klaustrofobní prostor rekonstruuje podle instrukcí tří osob, které byly kvůli svým politickým názorům vězněny íránským režimem. Taghi Rahmani je proskribovaný, nespočetněkrát tvrdě vyslýchaný novinář. Mazyar Ebrahimi provozoval půjčovnu filmové techniky. Na základě pomluvy konkurenta byl obviněn ze špionáže. Homa Kahlori zakusila mučení íránských věznitelů již v 80. letech. Zatímco každý z nich podrobně popisuje a přehrává vliv hrůzných zážitků na tělo a mysl, klademe si spolu s režisérem otázku, zda vůbec existuje inscenační metoda, která by podobné útrapy zachytila v plném rozsahu.

„Ve filmu Kde Bůh není jsem se snažil být ke svým postavám citlivý, protože to trauma je obrovské a já se o ně musel postarat. Vždycky jsem se snažil ujistit, že mohou jít dál; neustále jsem se jich ptal, jak se cítí. Byl jsem opravdu s nimi a chápal jsem, že přehrávání těchto scén jim může i trochu pomoci. Ale nebylo mým jediným cílem jim pomáhat, šlo mi o to, abych natočil film. Nemyslím si, že filmař je anděl nebo že má jenom dobré úmysly.“ — Mehran Tamadon

Zdroj citátu: Cineuropa