Let viny

Režisérka Tereza Tara v pětadvaceti onemocněla. Svou desetiletou cestu k uzdravení, která ji zavedla hluboko do minulosti i na okraj propasti, zachytila formou osobního a poetického videodeníku. S oslabenými ledvinami navštívila lékaře, odborníky na psychosomatiku i alternativního léčitele, který ji nabádá, aby se odevzdala do rukou božích. Stav párového orgánu začala postupně vnímat jako odraz nevybalancovaného vztahu k matce, partnerovi a vlastnímu tělu. Pochopila, že pokud chce najít lék na nemocné ledviny a začít žít lepší život, musí především lépe porozumět sobě samé.


„Dospěla jsem k tomu, že to, co dělám, se jmenuje celostní kinematografie. Ve většině případů totiž zahrnuje všechny aspekty života – ty, které sleduju, mě samotnou, která pozoruje, a široké spektrum souvislostí, které jsou pro mě důležité.“ (Tereza Tara)