Sami doma

Na půdorysu jednoho pražského bytu (2+kk) čerství spolubydlící nehledají východisko lockdownu, který se tím stává spíše kulisou za okny. Formou všudypřítomné ruční kamery se odhaluje realita (ne)plynoucího času pandemie.

Zatímco se protagonisté vzájemně odhalují a svěřují z předešlých nenaplněných vztahů, pozorujeme, jak se v domácnosti přirozeně doplňují. Pohled dovnitř, na obyčejné události, postupně proměňuje byt na autonomní svět představ a melodií. Film je tak manifestem tvorby jako úniku z jinak zavřeného světa. Vznikající přátelství s nadsázkou otevírá obecnější otázky lidské potřeby společenské interakce a sdílení života.