Slunce a lupa – člověk snadno zapomíná, leč strom si pamatuje

Vizuální filmová esej o malé palestinské vesnici Ein Quiniya rekonstruuje historické pozadí izraelské okupace od roku 1967. Režisérka se staví do pozice detektiva, jenž pomocí lupy nazírá tamější kameny, písek i kůru stromů, které vyjevují specifickou atmosféru místa i historické události, formující její současnou podobu. Prahnoucí slunce nejen že osvětluje scenérii, ale zároveň odhaluje text objasňující, jak se vesnice, její obyvatelé i každodenní život proměnily vlivem okupace. Slunce a lupa fungují jako doslovné prostředky tvorby i jako metafora možnosti nazírání doposud skrytých příběhů. 


„Zajímalo mě, jak můžou tyto prvky – kameny, stromy, slunce – být svědky, a jak jim můžu propůjčit hlas, aby nám mohly odhalit příběh tohoto místa.“ (M. Desse)