Hmota mimo místo

Na první pohled, zdálky a z nadhledu, je to půvabná podívaná na scenérii mořského zálivu, a až detailní záběry ukážou, že pobřeží je plné vyplavených plastových lahví. V pomalých, kontrastních statických obrazech se ubírá konceptuální dokument sledující sisyfovské úsilí dostat odpad na místo jemu vymezené. Nepatřičnost, obsažená v titulu filmu, se totiž nejviditelněji vyjevuje na obří asijské skládce, jen zdánlivě bezedné jámě určené k zahrabání všeho, co zbylo po lidech. Odpad vytváříme i na těch nejméně pravděpodobných místech, jako jsou horské vrcholy nebo mořská hladina, a naše snaha ho někam pohřbít, skrýt, zneviditelnit tak působí absurdně.

„Místa, která vidíme, jsou úžasná. Nemůžeme však ulpět pohledem jen na povrchu. Musíme se ponořit hlouběji. Vše, co vyrobíme anebo spotřebujeme, nakonec skončí jako odpad. Ale nekončí to tím, že takovou věc vyhodíme. Celý proces tím vlastně teprve začíná.“

---
Zdroj citátu: https://www.cineuropa.org/en/interview/428745/