Kolaps

Základní motiv tohoto filmového experimentu tvoří kolaps, který se projevuje jak v osobní, tak ve společenské rovině. Podnětem desetiletého tvůrčího snažení byl strach jednoho z režisérů, že se jeho druhé dítě narodí s Downovým syndromem. Dokumentární spolupráce s mentálně postiženými dětmi mu pomáhá vyrovnat se s pocitem viny. Introspekci propojuje s aktivismem zaměřeným hlavně proti vystěhovávání lidí z domů, jež jsou v rámci rozvojového programu bourány. Kolaps proniká i do formální stránky – rozvrací tradiční dokumentární postupy a uvolňuje prostor evokativní hře s virtuálními i reálnými obrazy.

DETAIL:
„Strašně si přál, aby to těhotenství bylo přerušeno, ale nikomu se s tím nemohl svěřit… Když pak čekal před porodním sálem, zahlédl svou strachem zkroucenou tvář v zrcadle. Byl to prý hrozný pohled.“