Mas Eternamente Não

Kombinaci archivních záběrů z afrického ostrova São Tomé, bývalé portugalské kolonie s otrokářským systémem, a současných záběrů chátrajících lisabonských skleníků, mezi nimiž se v rozbujelé vegetaci ukrývají busty z dílny Manuela de Oliveiry, doplňují naléhavé, bolestné verše svatotomášských básnířek Aldy Espírito Santo a Conceição Limy, které recituje hudebník Gerson Marta. Záběry propojuje obraz kakaového bobu, symbolu útlaku – ale ne navždy.

„…každý kávový keř nyní vydechuje mrtvého otroka…“