Myslel jsem, že slyším občany

Název filmu odkazuje na videoinstalaci Haruna Farockého Myslel jsem, že vidím vězně (2000), který poukazuje na morální vakuum vznikající kolem pohledu „strojů na vidění“. Aktéry subverzivně apelativního filmu Myslel jsem, že slyším občany jsou animovaní avataři, kteří přesvědčivě a se stopami tělesné nepohody promlouvají o nebezpečích souvisejících se sběrem a využíváním osobních dat, nad nimiž nemáme kontrolu.

„Když automatizujeme rozhodování // Když algoritmizujeme vzdělávání // Když gamifikujeme občanství // Tak kým se staneme?“

Zdroj citátu: webová stránka Manu Luksch.