nízko

Plocha rytmizovaná zjevujícími se výseky obrazu lesa se za chůze, evokované také zvukem, promítá do prostoru, v němž se v černobílém i barevném záznamu objevují monochromatická místa. Ta vytvářejí efekt třetího rozměru a pohled stahují do hloubky, čímž se důmyslný rozklad celku stává kognitivní hrou s 3D zobrazením.

,,Nízko není tolik o utrpení nebo o historii pamětního místa. Promlouvá o vztahu času-hloubky a prostoru-trvání propletených v jednotlivých momentech obrazu." B. Spiegel