Perplexity

Liminální prostory opuštěných kanceláří a přilehlých chodeb nahlížíme očima toho, který je v nich doma – robotického vysavače. Jeho bloudění, přerušované detailními zobrazeními materiálů či digitálních povrchů, dává příležitost k hraniční empatii s čímsi, co, podobně jako my, hledá cestu ven. Elektronická hudba prostoupená křehkým zpěvem Václava Pelouška zatím objímá sektorový nábytek v téměř vykupitelském gestu.

„Zmatení žádá diváky, aby hledali solidaritu s ne-člověkem. … Díky využití osobité kombinace animačních technik v Unity3D spolu s přenosem stylu umělé inteligence se Perplexity může pochlubit jedinečným vizuálním stylem, který odráží jeho premisu. Film je cestou, která prochází ne-lidským stavem, viděným z ne-lidské perspektivy.“