Pod fetišistickým nebem

Sega je taneční a básnická praxe, která vznikla v 18. století v kontextu kolonizace a otroctví na ostrově Mauricius. V době svého zrodu byla potlačována a po zrušení otroctví se stala společenským tabu; k jejímu „uznání“ za národní dědictví došlo až v 50. letech 20. století, když se etablovala na turistických hotelových scénách. Film detailně sleduje tančící tělo a postupně z něho snímá nánosy opresivních pohledů a interpretací.

„Koloniální archivace a poté velké mauricijské národní vyprávění postupně tanci sega vnutily jednotný postkoloniální patrimoniální příběh, který rozptýlil dech hlasů tanečníků a tanečnic. Dnes přežívá to, co je vidět, a privilegium vidět zůstává turistům. Za letních listopadových večerů sledují, co se děje na jevištích v hotelech.“

Zdroj: Swiss Journal of Sociocultural Anthropology.