Prezidentka

Časosběrný obraz pětiletého funkčního období Zuzany Čaputové není oslavným portrétem, ale výpovědí o významu funkce hlavy státu a stavu společnosti. První slovenská prezidentka přebírá zemi rok po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, v době masových protestů proti napojení vysoké politiky na organizovaný zločin. Závěr její prezidentské funkce zase lemuje atentát na slovenského premiéra Roberta Fica z roku 2024. Na její bedra tak padá úkol, který zdaleka přesahuje reprezentativní funkci. Prezidentka má moc dát naději společnosti v krizi, promlouvat za část veřejnosti, která doposud nebyla slyšet, a ochraňovat ji, pozitivním příkladem měnit nastavení společnosti a směrovat ji k hodnotám, slučitelným s liberálním Západem.

O další funkční období se však ucházet nechce a Marek Šulík odkrývá proč. Zastihuje hlavu státu v méně formálních situacích, v roli ženy, matky, manželky, která čelí genderově podmíněným útokům, výhrůžkám smrtí a bojí se o svou rodinu. Portrét Čaputové jako veřejné i soukromé postavy nahlíží společnost, jejíž přední kulturní instituce v současné době vyřazuje z repertoáru LGBTQ+ díla a podobně jako Maďarsko, Rumunsko nebo Polsko tak vyškrtává z veřejného života část populace, což podporuje smýšlení vedoucí k podobným činům jako střílení návštěvníků bratislavského gay klubu z roku 2022.

„My politici musíme mít moc nad svými emocemi. Musíme mít pod kontrolou svoje myšlenky, protože tak, jak myslíme, takovými se stáváme. A my se teď především musíme stát lepšími lidmi.“

Zdroj citátu: Citace z filmu