Rok v exilu

Superrychlý časosběrný dokument je seskládaný z krátkých záběrů / impresí, které režisér pořizoval v průběhu jednoho kalendářního roku. Formátem připomíná cyklus audiovizuálních básní, kdy obrazovou složku doprovází režisérovy poetické výpovědi a fragmenty rozhovorů. Celým dílem prosvítá snaha uchopit prchavou zkušenost člověka vytrženého z kořenů a nuceně přesazeného do nového prostředí.


„Po dobu jednoho roku jsem každý den natočil video. Když jsem je potom dal dohromady, vznikl takový videodeník, a z něj můj první krátký film.“