Rozpitej

Neutuchající monolog svébytného regionálního malíře Jiřího Bakaly se tematicky rozpíná od přisprostlých odsudků politických poměrů přes jemnocitné vzpomínání na okamžiky osobního štěstí až po existenciální úvahy nad smyslem bytí. To všechno navíc zvládá se štětcem v jedné ruce a lahví vodky v té druhé.

„Ale já vím, že by to člověk neměl dělat. Ale mně se líbí, jak to hoří. Chcu si zachovat nějakou svobodu.“