CENTRUM DOKUMENTÁRNÍHO FILMU

logo MFDF Ji.hlavalogo DOK.REVUElogo Inspirační fórum

cs

Adina Mandlová

Rok narození: 1910

Profese: herec

Země: Československo

Adina Mandlová, v Německu známá pod pseudonymem Lil Adina, (28. ledna 1910 Mladá Boleslav – 16. června 1991 Příbram) byla česká filmová a divadelní herečka. Její život byl mimořádně bouřlivý. Byla krásná, inteligentní, obdivovaná. „Sex symbol“ 30. let, její jméno spolehlivě plnilo sály. Zároveň se však jednalo o nešťastnou a psychicky nevyrovnanou ženu. Po válce byla poměrně zbytečně podezřívána z kolaborantských styků s německými okupanty.První hereckou příležitost dostala hned na počátku třicátých let od zcela podprůměrného režiséra Josefa Medeotti - Boháče v jeho jediném zvukovém filmu Děvčátko, neříkej ne, kde pronesla pouze jedinou větu. Zanedlouho se objevily další nabídky, avšak skutečný zlom v kariéře mladé nezkušené herečky znamenalo až setkání a dlouhodobé partnerské soužití s Hugem Haasem, s nímž Mandlová spolupracovala celkem na sedmi snímcích. Hned první společný film Život je pes předznamenal její hereckou stylizaci na několik příštích let. Zpočátku představovala spíše přirozený typ, přitahující především svým atraktivním zevnějškem. Ve filmech jako Mazlíček, Nezlobte dědečka nebo Děvčata, nedejte se! tak opakovaně ztvárňovala prototyp mladé, moderní, ironické a sportovně založené dívky. O něco později se přehrála do postav mondénních, zhýčkaných žen z vyšší společnosti (Velbloud uchem jehly, Švadlenka, Kristian). K odhalení jejího dramatického talentu a k obměně dosti schematického výrazového repertoáru významně přispěl podobně jako v případě Lídy Baarové a Nataši Gollové zejména Otakar Vávra. Ve filmech Kouzelný dům, Pacientka dr. Hegla či Šťastnou cestu se dokázala vesměs úspěšně vypořádat s náročnějšími psychologickými charaktery žen, ocitajících se v mezních životních situacích. Po odchodu do exilu se jí již nepodařilo na násilně přerušenou a slibně se vyvíjející kariéru nijak navázat. Zdroj: cs.wikipedia.org

Publikace autora

Dneska už se tomu směju

Dneska už se tomu směju

Adina Mandlová
1990 / 288 stran

Někteří z nás mají ve své knihovně zařazeno některé z předchozích vydání knihy "Dneska už se tomu směju". Ať již to první z roku 1977, které ve svém exilovém nakladatelství "Sixty-Eight Publishers" vydal Josef Škvorecký, nebo ta, která ihned po změně režimu v roce 1990 zaplavila nenasycený československý knižní trh. Pokud si je vybavíte, zjistíte, že již dávno prošla jejich "záruční doba", a kvalita, kterou nabízejí, odpovídá rychlosti a podmínkám, ve kterých vyšla, ale zdaleka již neodpovídá potřebám dnešních čtenářů: od typografie až po reprodukce fotografií. Zdálo se, že hvězda typu Adiny Mandlové si zaslouží vzpomínku, která by odpovídala její kráse a významu. Je zde rovněž další důvod. V archívech i pozůstalosti zůstalo mnoho nikdy nepublikovaných materiálů a fotografií, které by zůstaly široké veřejnosti, a především obdivovatelům, utajeny.

Dneska už se tomu směju

Dneska už se tomu směju

Adina Mandlová
2004 / 342 stran

Do světa filmu bývalou manekýnku a fotomodelku Adinu Mandlovou uvedl Hugo Haas, který byl jistou dobu jejím intimním přítelem. Zprvu byla obsazována do rolí mondén a zhýčkaných slečen, postupně se vypracovala v dobrou představitelku charakterních rolí. Její herectví vyniklo ve filmech O. Vávry (Panenství, Cech panen kutnohorských, Kouzelný dům), M. Friče (Kristián, Okouzlená, Těžký život dobrodruha, Katakomby, Hotel Modrá hvězda). Velký ohlas získala za roli bardámy Kiki ve filmu Františka Čápa Noční motýl (1941). V roce 1942 přijala nabídku hrát v německém filmu s populárním Heinzem Rühmannem (Ich vertraue dir meine Frau). V Berlíně se stýkala s umělci a také nacistickými prominenty včetně Goebbelse. Současně se v Čechách šířila fáma, že je milenkou K. H. Franka. Již od roku 1939 zkoušela Mandlová štěstí i jako divadelní herečka (Divadlo Na poříčí, Uranie). V roce 1943 využila svých styků s Němci při jednání o znovuotevření Vinohradského divadla, obsazeného německými filmaři. Hrála zde především Nevlastní dceru v Pirandellově komedii Šest postav hledá autora, a svou dráhu české divadelní herečky zakončila v roce 1944 titulní rolí Schillerovy Marie Stuartovny. Poté nacisté divadla uzavřeli. Hned v květnu 1945 byla Mandlová zatčena revolučními gardisty a vyšetřována za kolaboraci s Němci, ale nakonec byla bez soudu propuštěna. Ještě před rokem 1948 sňatkem získala britské státní občanství a odešla do Velké Británie. Na rozdíl od Lídy Baarové se jí nepodařil návrat k filmu. Začátkem 60. let se poprvé vrátila na krátký čas do Československa. V roce 1966 s ní jednalo vedení Hudebního divadla v Karlíně o hostování v titulní roli muzikálu Hello, Dolly!, ale ačkoliv přijela do Prahy a začala v divadle zkoušet, z hostování na zásah komunistických orgánů - ale i díky opozici některých hereček - sešlo. Mandlová se pak stáhla do soukromí a usadila se na Maltě. Obsahuje poprvé zveřejněné dopisy Adiny Mandlové Lídě Baarové. Tento dokument vypovídá nejen o ní, ale i o době, o hereckém prostředí a povaze národa. Publikace je doplněna mnoha nikdy nepublikovanými obrazovými materiály. [databazeknih.cz]

Realizováno za podpory:

Financováno EU
NPO
Ministerstvo kultury
Jihlava
Státní fond kinematografie
Kraj Vysočina
Dále spolupracujeme