Jan Burian
Rok narození: 1952
Profese: básník
Země: Česko
Zdroj: lidovky.cz
V roce 1976 ukončil studium na fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy.
V letech 1972–1985 tvořil autorskou dvojici s Jiřím Dědečkem, natáčeli spolu alba i televizní skeče. Poté (v letech 1986–1989) vystupoval s Danielem Fikejzem, dále i s Petrem Skoumalem, Vlastislavem Matouškem(skupina Zvláštní vydání) nebo v triu Jan Burian – Jan Jeřábek – František Janče. Od konce devadesátých let natáčí pravidelně desky ve spolupráci se svými syny Janem a Jiřím.
V letech 1976-1977 byl redaktorem časopisu Melodie. V období let 1977-1978 uklízel domy a po roce 1978 zvolil tzv. svobodné povolání. Jan Burian je autorem několika cestopisů a cestopisných dokumentárních filmů, je také zakladatelem Klubu islandských fanatiků. Jeho syn Jiří Burian vystupoval dříve pod pseudonymem Gregory Finn ve skupině Southpaw. nyní Republic of Two, Ghostmother aj. Jeho syn Jan Burian vystupuje se skupinou Kyklos Galaktikos.
Publikace autora
Co jsem nezapomněl, aneb, Z deníku potulného písničkáře
Jan Burian
411 stran
Deníky českého básníka, prozaika a písničkáře Jana Buriana obsahují autentické zápisky z 80. let 20. století pohledem písničkáře a jsou rozšířeny o vzpomínky na dospívání i radostný počátek 90. let.
Nežádoucí návraty E.F. Buriana
Jan Burian
2012 / 494 stran
Publikace se pokouší zmapovat osobnost Emila Františka Buriana netradičně, nikoli obvyklou formou teatrologické studie nebo oblíbenou knihou typu „řekli o...“. Autor, syn EFB, vytvořil mozaiku, v níž kombinuje různé texty: neznámé či zapomenuté dokumenty, úryvky z veřejných vystoupení, intimní, soukromé zápisky, dopisy a básně E. F. Buriana a jeho první necenzurovaný životopis, citáty z recenzí, rozhovorů, článků, vzpomínek, dopisů a jiných archivních materiálů pamětníků i současníků. Knihu doplňuje dvacet autorových dopisů otci, napsaných nyní při práci na této knize. Nechybí svědectví A. J. Liehma, Otomara Krejči, Jana Grossmana, Františka Hrubína, Františka Listopada, Ludvíka Vaculíka, Pavla Tigrida, Františka Halase, Ivana Medka, Sergeje Machonina, Jana Klusáka, Jiřího Sováka, Vlastimila Brodského, Vladimíra Menšíka, Jana Wericha, Bertolta Brechta, Bohuslava Martinů, Jana Procházky, Antonína Zápotockého, Josefa Topola, Jiřího Suchého, Alfréda Radoka, Adolfa Hoffmeistera a mnoha dalších. Osobnost EFB byla vždy posuzována jen v souladu s autorem daného hodnocení, teatrolog psal o divadelní avantgardě, historici hodnotili jen jeho poválečnou angažovanost. Výtvarný, hudební, literární či jenom lidský rozměr této osobnosti jako by zatím nikoho nezajímal, proto vznikl pokus nabídnout plastický portrét umělce i otce, „koncentráčníka“, možná načas naivního komunisty, o jehož možném dalším vývoji v 60. letech můžeme jen spekulovat. [kosmas.cz]
Realizováno za podpory:
