Slavoj Žižek
Rok narození: 1949
Profese: filosof
Země: Slovinsko
Slavoj Žižek (* 1949) je slovinský filosof, psychoanalytik a kulturní teoretik čerpající z filosofických tradic Hegela a především z psychoanalytické teorie Jacquese Lacana. Absolvoval studia psychoanalýzy v Lublani a v Paříži. Působí v Institutu sociologie na Universitě v Lublani a na European Graduate School, přednáší na řadě prestižních amerických universit. Mezi jeho nejznámější knihy patří: Living in the End Times (2010), First as Tragedy, Then as Farce (2009), The Parallax View (2006), The Puppet and the Dwarf: The Perverse Core of Christianity (2002), Welcome to the Desert of the Real (2001), The Ticklish Subject: The Absent Centre Of Political Ontology (1999). Zdroj: kosmas.cz
Publikace autora
Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška, aneb, Proč musela utopie liberalismu zemřít dvakrát
Slavoj Žižek
česky / 2011 / 247 stran
Kniha vychází z dvou událostí, které stojí na počátku a na konci první dekády 21. století: teroristické útoky z 11. 9. 2001 a finanční krize z roku 2008. Autor si za své východisko bere současnou krizi, přičemž zkoumá související otázky tím, že odhaluje jejich příčiny a důsledky. Autor načrtává obrysy utopického jádra kapitalistické idologie, které zásadním způsobem určovalo jak vlastní podobu samotné krize, tak naše vnímání jejích důsledků a způsob naší reakce na ně. V druhé části knihy se autor pokouší v stávající situaci nalézt aspekty, které by mohly otevřít prostor pro nové podoby komunistické praxe. | Záměrně angažovaný a krajně stranický rozbor současné světové situace vycházející z dvou událostí: teroristické útoky z 11.9.2001 a finanční krize z roku 2008. Hledá odpověď na otázku: Socialismus selhal, kapitalismus krachuje. Co bude dále?
Lacrimae rerum
Slavoj Žižek
česky / 286 stran
V knize Lacrimae Rerum slovinský filozof a kulturní teoretik Slavoj Žižek působivě analyzuje filmová díla věhlasných světových režisérů, přičemž se opírá o filozofické teze Lacana, Heideggera, Hegela a některé psychologické teorie. Při detailní analýze filmů režiséra Krzysztofa Kieślowského se zabývá etikou jako ústředním tématem Kieślowského děl, a dále především vztahem mezi materiálností a teologií, konkrétně jak lze chápat symbolické zobrazení Božského Desatera v různých epizodách filmu. U Alfreda Hitchcocka zkoumá Žižek autorský styl a s ním spojený jev „nadinterpretace“, tedy zda má v Hitchcockových filmech skutečně vše předurčený význam. Zároveň si klade otázku, jak by mohl vypadat remake některého z jeho filmů. Pomocí analýzy filmů Andreje Tarkovského se autor snaží ukázat, jak motiv traumatické či cizorodé Věci, který funguje jako mechanismus zhmotňující nevědomé fantazie člověka, figuruje v diegetickém prostoru kinematografického narativu. V eseji o filmu Lost Highway Davida Lynche se Žižek zabývá tím, do jaké míry jsou tímto postmoderním snímkem prostoupena filmová klišé, a jak naopak vážně je potřeba chápat Lynchovo univerzum. V neposlední řadě autor věnuje pozornost sexualizaci a zobrazení sexuálního aktu v kinematografii.[databazeknih]
Realizováno za podpory:
