Prostřednictvím deníkových záznamů fiktivní hrdinky K. se dozvídáme o jejím návratu z porevolučního Ruska do rodné oblasti Velké Sýrie, v níž se po rozpadu Osmanské říše jednotlivé komunity snaží nalézt cestu k autonomii. Díky juxtapozici ruské minulosti, předkládané pomocí záběrů ze sovětské filmové klasiky jako Španělsko Esfir Šubové či Kinoglaz Dzigy Vertovova, a syrské současnosti, kterou zobrazují anonymní záznamy rozbombardovaného Aleppa, režisér nachází paralely mezi dvěma neslučitelnými realitami a vytváří multimediální esej o neokolonialismu a nezávislosti.
„Prostřednictvím tohoto filmu vztahuji naši současnou neokoloniální situaci k minulosti, a to s ohledem na to, co si počít dál.“ P. Rizk