Nezapomeň mě políbit, až se probudíš

Babička, matka a dcery. Přestože žily v jednom domě, navzájem si vyměňovaly dopisy. První byl napsán v roce 1994, poslední o patnáct let později. Svěřovaly se v nich se svými nejniternějšími pocity a obavami. Formu dopisu má také tato autobiografická esej, v níž autorka roky čilého dopisování znovu oživuje s pomocí videí nahraných na mobil a vlastnoruční animace. Dialog spolu nevede jen několik žen, ale i minulost a přítomnost, lidé a jejich obrazy.

„Všechno to začalo jako hra. Vybrala jsem ze svého telefonu pár videí, vytiskla jsem je a postavy babičky, matky a sester jsem obkreslila. Bavilo mě sledovat kontrast mezi oběma obrazy.“ (Estefania Clotti)