The Commodity Catalogue

Film je druhou částí trilogie o reprezentaci, umění a politice. V předchozím snímku, Signatury některých věcí (2022), se autor zabýval společenskou rolí umění. V tomto eseji nás vybízí, abychom na obrazy pohlíželi jako na zboží. Ale je vůbec možné umění z tohoto pohledu vyjmout? Náznakem odpovědi se stává samotná forma filmu, která potměšile následuje logiku komodifikovaných a multiplikujících se obrazů.

„Nízké rozlišení obrazu s pokřivenou barevností, zastaralá vzorkovací frekvence snímků. Chyby i interference. To všechno jsou znaky VHS analogového videa, čímž samozřejmě tento film není. Je to jen jiná manifestace spotřební estetiky. Staré obrazy se tváří jako ty nové. Nové obrazy se tváří jako ty staré. Umělecká forma následuje zbožní logiku a využívá ji ke své kritice, ale to je tak vše, co se zatím stalo.“